Jen málo lidí se učí létat samo. Většinou zvítězí pud sebezáchovy...

Za více než sto let motorového létání shromáždili letci spoustu zkušeností a mnohé omyly netřeba opakovat. Neznalost či pohrdání fyzikálními zákony nebo osvědčenými pravidly končí často hlubokou orbou. Stalo se proto dobrým zvykem, že se adepti pilotního umění z kraje své letecké kariéry rozhlíží po někom, na koho by zpočátku přenesli odpovědnost za sebe i letadlo a hlavně získali co nejvíce zkušeností. Hledají instruktora nebo hned celou spoustu instruktorů - leteckou školu.

Bylo by pokrytecké tvrdit, že si autor článku (MM) nepřeje, aby alespoň každý pátý čtenář (PČ) a nejméně každá druhá čtenářka (DČ) zatoužili absolvovat pilotní výcvik právě u něj – buď v jedné menší, nebo v jedné velké benešovské škole, kde působí. Třeba takhle:

PČ: Dobrý den, já jsem Petr Černý a tohle je moje sestra Dana. Jsme z Prahy a rádi bychom se naučili lítat.

MM: Dobrý den. Tak to jste v Benešově správně. Předpokládám, že jste se už byli podívat na letištích Točná, v Bubovicích, na Kladně, ve Slaném, na Sazené nebo v Letňanech?

PČ: Někde jsme už byli, ale tady v Benešově je nejvíc škol. Navíc, já bych se rád stal obchodním pilotem a pak třeba i dopravním u aerolinek.

MM: Tak to vás rovnou pošlu do BemoAiru na jednu stranu letiště nebo do F-Airu na stranu druhou. Ale i tam můžete začít na ultralajtech, nebo na jednomotorových letounech jako soukromý pilot.

PČ: (loučí se a odchází na blíže neurčený konec letiště)

MM: A co vy slečno? Doufám, že vás nelákají větroně? Je to sice nejkrásnější létání, ale já bych vás musel poslat třeba za několikanásobným mistrem ČR Milošem Ramertem do GACu a znovu se zamyslet nad svou reklamní kampaní.

DČ: Kdepak. Kamarád mě několikrát povozil v ultralajtu a moc se mi to líbilo. Za pár hodin jsme viděli půlku Čech a přistávali jsme nejen na letištích, ale i na kratších plochách. Třeba v Rokycanech. Tam jsme postavili letadlo kousek od dálniční pumpy a koupili benzín i jídlo, jak kdybychom přijeli autem. No a z Rokycan jsme odletěli do Prahy. Po cestě byl Zbiroh a Žebrák s Točníkem. Nádhera. Na Ruzyni přistávala na vedlejší dráhu dopravní letadla a já se bála, že se tam ztratíme. Nakonec jsme zaparkovali na terminálu Jih, vyběhla jsem na autobus a byla za půl hodiny doma. Ostatně do Benešova nám to z centra Prahy trvalo autem jen o deset minut déle.

MM: Doufám, že nepočítáte s tím, že po základním dvacetihodinovém výcviku na ultralajtu budete létat na Ruzyň? Na to musíte mít další zkoušku na závěr nejméně čtyřhodinového pokračovacího výcviku. Ostatně osnovy vám můžu dát rovnou, nebo je najdete tady na stránkách Letecké amatérské asociace ČR. Také Vám neslíbím, že výcvik bude trvat jen těch předepsaných 20 hodin. Úloh je 21 a každá se létá dokud ji žák bezpečně nezvládne. Počítejte raději několik hodin navíc.

DČ: To je jasné. Těch papírů budu asi potřebovat víc, co?

MM: Ani ne. Nejdůležitější je osobní list, jeho dva díly najdete tady a tady. Na něj si před zahájením praktického výcviku musíte nechat potvrdit zdravotní způsobilost od určeného leteckého lékaře. Jejich seznam najdete zde. Pak budete potřebovat nějakou učebnici pilota, poradím vám, nebo vám ji půjčím. Jedna vyšla docela nedávno a koupíte jí třeba v Kotvě, v Aviatiku nebo v Letecké amatérské asociaci. Starší vynikající knihy najdete oscanované na webu AK Slaný. Před tím, než poprvé poletíme výcvikový let, musíme spolu probrat téměř polovinu ze 45 hodin teorie. Pokud máte začátkem roku volné víkendy, můžete se přihlásit na celou teoretickou přípravu na letiště do Letňan, nebo si dohodneme výuku teorie podle vašich časových možností. Buď na letišti nebo v Praze.

Během výcviku musíte ještě získat Omezený průkaz radiotelefonisty letecké pohyblivé služby. Ale na to bych vás včas upozornil. Nemyslím, že by někdo toužil mluvit do vysílačky hned během prvního letu.

DČ: To tedy ne. Ale už jste několikrát mluvil o nějaké asociaci. Co to je?

MM: Letecká amatérská asociace ČR sdružuje od roku 1990 mnoho tisíc lidí kolem nekomerčního sportovního a rekreačního létání na SLZ - sportovních létajících zařízeních. LAA je pověřena Ministerstvem dopravy ČR jejich správou. Mezi SLZ patří i ultralajty. Jsou to nejvýše dvoumístná lehká letadla a ty moderní UL na první pohled nerozeznáte od dvoumístných jednomotorových letounů, na kterých se začne učit váš bratr. Ta větší letadla dozoruje Úřad pro civilní letectví. Kromě členství v LAA ČR, se kterým automaticky získáte předplatné měsíčníku Pilot, zvažte i členství ve svazu UL, který je součástí LAA ČR. Zaplacením členského příspěvku 500 Kč získáte nárok na Letecký Atlas 1:200 000 a jiné pomůcky pro létání, třeba Databázi letišť, které by vás jinak stály nejméně dvakrát tolik. Příští rok (2005) bude v ceně i mapa 1:500 000. Letecké informace se často mění a tak je pohodlné mít každý rok před sezónou nové výtisky.

DČ: Říkáte před sezónou. Znamená to, že se v zimě nelétá? To by byla přece škoda, ne?

MM: V Benešově se létá celoročně a když je sněhu hodně, tak některá letadla mají lyže. Kabiny jsou vytápěné a záleží jen na tom, je-li letové počasí. Ostatně zasněžená krajina je krásná.

DČ: To bych řekla. Ale, vidím tu kolem sebe desítky letadel. Můžu si vybrat, na kterém budu létat výcvik?

MM: Určitě. Vyberte si letadlo, ale i školu. Na italském Echu můžeme létat u F-Airu. Na české Sově vyráběné v Jihlavě a vyvážené i do USA zase u SportAiru. Výběr je jenom na vás.
Ptejte se na to, co vás zajímá a já vám řeknu podrobnosti.

DČ: Tak jo. Nejdřív by mě ale zajímalo, jestli tu není příliš hustý provoz. Slyšela jsem, že donedávna tu bylo více přistání ročně, než v Praze na Ruzyni.

MM: Máte pravdu, ale já to považuji spíš za výhodu a vy mi později určitě dáte za pravdu. Když se naučíte létat v Benešově, tak nebudete mít jinde potíže. Samozřejmě ne všechny úlohy musíme létat tady. V blízkém okolí je hodně různých letišť a ploch. Nemá třeba smysl trénovat nouzová přistání jen na domácím letišti, lepší je několikrát si to doma zkusit, pak si zaletět jinam a cestou si nacvičit všechno jako doopravdy – do terénu. A doladit to můžeme na cizí ploše, která je zrovna bez provozu. To samé platí i pro bezpečnostní přistání. Ze všech letů se automaticky pořizuje záznam v GPS a ten můžeme používat při poletovém rozboru. Přistání, hlavně ta samostatná můžeme zase natočit na video a popovídat si o tom, co je potřeba zlepšit. Letištní řád, mapy, checklisty (seznamy důležitých úkonů), fotografie palubních desek letadel používaných ve výcviku jsou žákům k dispozici i elektronicky. I to někomu může pomoci, když se učí úkony nazpaměť a nesedí zrovna v letadle na zemi.

DČ: To zní zajímavě. Na kolik letišť se takhle ve výcviku podívám?

MM: Záleží na vás, ale nic se nemá přehánět. Po povinných navigačních letech na závěr výcviku mají žáci zkušenost z přistání na takových deseti, dvanácti letištích. Jsou mezi nimi travnatá i betonová letiště, výrazně delší a naopak i kratší a užší, než je Benešov. Až budete létat na výlety samostatně, tak se vám to bude hodit.

DČ: A co dalšího mi ještě nabídnete?

MM: Nebudu nabízet „individuální přístup“. Ten nabízí dnes každý a ve výuce létání je to samozřejmost. Nabídnu vám zajímavý výcvik na spolehlivých a hezkých letadlech. Ostatně, říká se, že hezká letadla dobře létají. Já tomu věřím. Kromě toho po skončení základního výcviku můžete kdykoli přijít, půjčit si letadlo, přeškolit se na jiný typ a odlétat si kvalifikaci pro řízené lety VFR nebo si zkusit přesnou srovnávací navigaci na navigační soutěži. Po delší přestávce je vhodné zopakovat si nácvik nouzových situací. Zařídit se dá i nácvik vybírání vývrtek na akrobatickém letadle s instruktorem.

Až vám nebude k rozletu stačit republika, můžeme pokračovat leteckou angličtinou a připojit se k výletu do zahraničí, třeba na Jadran. Nebo uspořádáme vlastní výlet do Alp. Při takových letech je už dobré umět používat i moderní prostředky pro navigaci – satelitní přijímače GPS. Jak vidíte, létání, to je opravdu zábava na celý život.

Tak a teď si pojďme konečně na chvilku sednout do letadla. Chcete?



foto: autor, Jarda Pecka, Zdeněk Truhlář
pozn.: Kartografická data na mapce: © Geodézie ČS, a. s.